Z vyžlete se stává žensky tvarovaná modelka

Se svojí milovanou chemií jsem úspěšně proplula celou základní školou. Když jsem se měla rozhodovat, kam dál, měla jsem naprosto jasno. Nic jiného, než chemická průmyslovka vůbec nepřipadá v úvahu. Jakékoli diskuse na toto téma jsem jednoznačně odmítala. Na tu průmyslovku už jsem měla dostatečnou výzbroj v podobě pracovního oděvu a bot.

Pracovní oděv byl mít denním chlebem, a tak bylo jasné, že připadá v úvahu jedině chemie

Marně mi mamka nabízela, že mám zkusit třeba i gymnázium. „Na gymplu je chemie přece taky a je jí tam dost. Mohla bys ji dělat také, a kromě toho stihla i jiné věci, třeba jazyky,“ navrhovala mi. Já jsem ale striktně trvala na svém. „Jedině chemie,“ prohlašovala jsem, kudy jsem chodila. A ve svém nejmilejším plášti plném nejrůznějších skvrn a děr jsem se dál velice intenzivně věnovala výrobě nejrůznějších chemických lektvarů. Ovšem tentokrát už ne sama.

Když přibývají ženské tvary 

Teď už jsem byla na pokusy dobře vyzbrojená. Do prodejen pracovních oděvů a obuvi jsem už chodila jako dobrá známá prodavaček na pokec. Ony mne na oplátku informovaly o všech novinkách, které se u nich na pultech objevily. Už jsem neměla plášť, který na mně visel a mamka mi ho musela zkracovat, jako kdysi v mých dvanácti letech. Teď, coby skoro šestnáctiletá slečna už jsem měla docela pěkná prsa i zadeček a pyšnila se dospěláckými velikostmi. A to samozřejmě nebylo všechno. 

Zapalují se mi lýtka

I v botách jsem si uměla vybrat. Nádherné bílé pantofle s plnou špičkou. Vůbec nic se nestane, kdy na špičku třeba ukápne nějaká chemikálie. Snadno se opláchne a prakticky nezanechá stopy, tak odolné ty boty jsou! To je přesně to, co potřebuju. Protože už se mi začaly zapalovat lýtka, jak se říká a scházela jsem se s jedním klukem od nás ze třídy, nebylo mi jedno ani to, jak vypadám. Začala jsem se dost intenzivně zajímat o módu, což je chvályhodné, jak se dočtete zde. Tedy pokud jsem zrovna nebyla zahrabaná v laborce. 

Móda jde ruku v ruce s chemií 

Ono, jak se ukázalo, ta móda s tou chemií šla docela dobře ruku v ruce. Chtěla jsem se prostě líbit jednomu chemikovi z naší třídy. Tedy klukovi jménem Pavel, kterému taky učarovala chemie. Vytvořili jsme postupně docela dobrou dvojku, která si vzájemně pomáhala. Nešlo přitom jenom o chemii, ale i o víc. Prostě jsme si rozuměli, a tak jsme si oba podali přihlášky na dvě chemické průmyslovky. 

Páreček v jedné třídě 

Dostali jsme se na obě. Na intru v nedalekém městě jsme spolu sice bydlet nemohli, ale i tak jsme si k sobě našli cestu. A samozřejmě jsme se na průmyslovce dostali i do jedné třídy. Oba jsme se na první den v nové škole i řádně vybavili. Zamířili jsme do prodejny oděvů a dopředu zakoupili dva pláště. Něco peněz jsme nechali i v prodejně bot. Já už jsem se nespokojila s jenom tak obyčejným pláštěm. Chtěla jsem se Pavlovi líbit.

Sjíždím zahraniční katalogy

Stále více jsem proto sjížděla katalogy různých zahraničních dodavatelů plášťů. Jako jiné holky sjížděly katalogy kosmetických firem,společenských šatů nebo spodního prádla z Miorio, já jsem si libovala v tomhle. A když jsem dospěla k názoru, že ta věc na obrázku je tak skvělá, že ji prostě musím mít, neváhala jsem a objednávala. Už dávno jsem opustila představu, že chemické pláště nutně musí být jedině bílé. I když bílá, je výhodná barva, jak se dočtete tady. Je na ní všechno vidět, nic prostě neutajíte.

I nad kádinkami můžu být sexy

Občas jsem Pavla překvapila nějakým nevšedním kouskem. Stávala jsem se tak trochu modelkou. Dospěla jsem prostě k názoru, že i nad těmi kádinkami člověk může vypadat sexy. Chlapi v laborce se přece rádi otočí za hezkou ženou, ne? A aby Pavlovi nebylo líto, že se parádím jenom já, občas jsem objednala nějakou módní vychytávku i jemu. 

 

Kam dál?

• Vhodně zvolený šperk je důkazem pravé lásky. Není ale potřeba utrácet balík
• Zvládáte plnit novoroční předsevzetí? Nemusí to být tak složité!
• Tuning kol, jako další krok pro vaše kolo
• Repasované počítače a telefony stojí za pozornost. A to nejen díky ceně
• Syndrom dráždivého tračníku – co o něm vlastně víme?
• Na jaké vybavení nezapomenout, chcete-li si zahrát hokej se vším všudy?
• Proč nakupovat firemní oblečení ve velkoobchodu?
• Fine art paper a běžný fotopapír – jaký je mezi nimi rozdíl?