Expresní dodání je zaměřené tedy především na rychlost. To platí jak o balících, které míří do jiného českého města, tak také o zahraničních zásilkách, u kterých je doručování samozřejmě složitější. Většina klientů si vystačí s klasickými doručovacími lhůtami, pokud ale zasíláte důležité zboží nebo jiný významný balík, tak je využití expresu zkrátka opravdu výhodné.

Proč využívat expresní přepravu od společnosti Emons?

– Spolehlivé a rychlé doručování v rámci celé České republiky a zahraničí
– Vyzvednutí zásilky u Vás na firmě, odkud se vydá na rychlou cestu až do svého cíle
– Přijatelné ceny, které jsou konkurenceschopné a dostupné všem zákazníkům

Důvěřujte pouze odborníkům

Svůj balík byste měli svěřit do rukou pouze někomu, komu můžete stoprocentně důvěřovat. Přepravci musíte věřit totiž nejenom to, že Váš balík v pořádku doručí, ale také to, že bude schopný ho předat za Vámi požadovaný časový úsek. Při výběru vhodného přepravce, nebo přesněji zprostředkovatele přepravních služeb, volte opravdu pozorně. Důvěřujte pouze takovým odborníkům, kteří jsou schopní plně vyhovět Vašim potřebám, věřte tedy Emons spedici.

Investovat se vyplatí

Přeprava zboží expresní cestou bude samozřejmě nákladnější. To je ale zcela pochopitelné, spíše Vás mile překvapí, jak moc nízké tyto ceny budou. Nemusíte se děsit, že si za rychlejší doručení připlatíte třeba hned dvojnásobek, to vůbec ne. Ceny jsou adekvátní a rozhodně Vaši peněženku nezlikvidují. Investovat do rychlejšího doručení se tedy určitě vyplatí, vsaďte i Vy na tuto skvělou příležitost a přepravte své zboží rychleji, než kdykoliv předtím.

Proč investovat do expresu?

– Mnohem rychlejší doručení Vašeho balíku
– Platí nejenom pro vnitrostátní, ale také pro mezinárodní přepravu
– Cenově přijatelná služba, která se v poměru kvality/rychlosti/ceny opravdu vyplatí

Jednocestné palety, jízdní kola, zboží, nadměrné zásilky nebo další podobné věci? Je jedno, co přesně chcete posílat, expresní služby se vztahují na všechny tyto záležitosti. Jedná se totiž o doplňkovou službu, kterou můžete přikoupit ke všemu.

Lidé jsou různí a rozdíly mezi nimi jsou způsobeny celou řadou okolností, které mohou mít povahu kulturní či vzdělanostní. Tyto rozdíly souvisejí s pozicí člověka ve společnosti, s jeho životní situací apod. Ovlivňuje nás také náš psychický stav, věk či pohlaví. A právě tyto uvedené rozdíly způsobují narušení komunikace a následně nesplnění jejího základního cíle, kterým je dorozumění. V problematice komunikace je důležité rozlišovat dva pojmy, a to „porozumění“ a „dorozumění“. Zatímco porozumění je pouze jednostranné, dorozumění je vzájemný vztah mezi aktéry komunikace, při němž dochází ke sdílení stejného významu. Porozumět danému sdělení znamená tedy pouze to, že v průběhu komunikačního procesu došlo k úplnému přenosu informace od mluvčího k příjemci. Pokud však sdělovanému obsahu rozumí shodně mluvčí i příjemce, můžeme mluvit o dorozumění.(Winkler, 1998)

Komunikační problémy

V literatuře se setkáváme s různým výčtem komunikačních bariér. Například Winkler (1998) řadí mezi nejčastější komunikační bariéry následující:
Filtrování, kdy se jedná o záměrnou manipulaci s informacemi, s cílem učinit je pro příjemce vhodnějším. Jedná se o typickou komunikační bariéru v životě profesionálních organizací, kdy zdrojem je mluvčí.
Výběrové vnímání chápeme tak, že příjemce obsah sdělení vidí, slyší a následně interpretuje v závislosti na svých potřebách, motivacích, zkušenostech
a jiných osobnostních charakteristikách. Jedná se zpravidla o nekontrolovatelný a neuvědomovaný proces, přičemž zdrojem je příjemce sdělení.

Komunikační problémy

Emocionální stav člověka, přičemž zdrojem je opět příjemce sdělení. Stejnou zprávu často přijímáme různě, a to v závislosti na tom, zda momentálně prožíváme radost, štěstí či pocity úzkosti. Mezi extrémní emoce pak patří jásot či deprese, které s velkou pravděpodobností způsobí potlačení efektivní komunikace.

Používaný jazykový systém, kdy mezi faktory, které nejvýznamněji ovlivňují užívání jazyka patří věk, vzdělání a kulturní základ účastníků komunikace. Zdrojem této komunikační bariéry je příjemce i mluvčí. Neverbální narážky, přičemž zdrojem je mluvčí.

Rozpornost sdělení v čase, což znamená, že mluvčí vysloví v krátké době po sobě sdělení významově odlišná či dokonce rozporná, čímž znemožňuje příjemci jednoznačnou interpretaci. Zdrojem této komunikační bariéry je opět mluvčí.

Efektivita komunikace bývá charakterizována jako „Sedm C“: (Foret, 1994):

Credibility (důvěryhodnost): komunikace je postavena na atmosféře důvěry a víry. Příjemce sdělení spoléhá na komunikátora, na kompletnost jeho informačních zdrojů v dané problematice. 
Context (kontext): komunikační program musí být přiměřený reálnému prostředí a kontext musí odpovídat sdělení. Je to důležité, protože efektivní komuniakce vyžaduje podporu sociálního prostředí.
Content (obsah): sdělení musí mít pro příjemce význam a odpovídat jeho vlastnímu systému hodnot. Důležitá je i relevantnost odpovídající situaci příjemce. Obsah determinuje publikum.

Clarity (jasnost): vyjádření v jednoduchých pojmech je podstatné, a to tím více, čím dále sdělení putuje. Instituce by měla vždy hovořit jedním hlasem, nikoli hlasy několika.
Continuity and consistency (kontinuita a konzistence): komunikace je nikdy nekončícím procesem, který vyžaduje pro dosažení cíle neustálé opakování, přičemž samotné sdělení musí být navíc konzistentní.

Channels (kanály): jednou vytvořené komunikační kanály je potřeba náležitě využívat, protože k nim má příjemce vztah a respektuje je. Vytvoření nových kanálů je složité. Pro dosažení určitého cílového publika je nutné využívání různých kanálů, přičemž i veřejnost jako příjemce si s různými komunikačními kanály spojují různé hodnoty.
Capability (schopnost veřejnosti): je potřeba počítat se schopnostmi veřejnosti. Komunikace je nejefektivnější, jestliže vyžaduje co nejmenší zvláštní úsilí na straně příjemce. Aby bylo tohoto dosaženo, musíme znát jeho dosažitelnost, zvyky, schopnost číst, znalosti apod.
V některých případech se dokonce mohou samotná slova stát podnětem společenských událostí. Jako příklad lze uvést špatný překlad jediného slova v odpovědi Japonska na ultimátum Spojených států na konci druhé světové války, což přispělo k rozhodnutí svrhnout atomovou bombu na Hirošimu. (Foret, 1994) Foret (1994) uvádí tři základní rady:
Není důležité, co se říká, ale co se tím míní. 
Nemůžete chtít říkat někomu něco, pokud tomu sami nerozumíte. 
Nejprve je nutné věci rozumět, a teprve potom to můžeme vysvětlovat druhým. Jak vyplývá z výše uvedeného textu, rozdíly mezi lidmi vytváří faktory, které způsobují narušení komunikace a tedy nesplnění jejího základního cíle, tj. dorozumění. Existuje několik doporučení, které napomáhají dosažení významové shody mezi účastníky komunikace a zároveň zvyšují efektivnost procesu komunikace. Jedná se o používání zpětné vazby, trénink aktivního poslechu, užívání jednoduchého jazyka a kontrolu emocí. (Winkler, 1998)
Zpětná vazba tvoří samostatný prvek celého procesu komunikace, přičemž její univerzální funkce spočívá v tom, že teprve na základě ní může původní mluvčí zjistit, došlo-li k dorozumění. Udělování efektivní zpětné vazby patří mezi nezbytné součásti
pracovních schopností každého manažera.

Komunikační problémy

Aktivní poslech je rovněž základní prevencí proti vzniku nedorozumění. Jde o užitečnou schopnost v běžném životě, ale i profesionální nezbytnost pro manažery a jejich podřízené. Prostřednictvím aktivního poslechu lze zvýšit efektivitu vyjednávání a
ovlivňování lidí. Jde o činnost velmi náročnou na pozornost i energii posluchače. Aktivní poslech můžeme charakterizovat intenzivní pozorností, vcítěním do záměrů a postojů mluvčího, posloucháním se souhlasem a ochotou přijmout odpovědnost za
závěry rozhovoru. Užití jednoduchého jazyka představuje další doporučení pro předcházení vzniku komunikačních bariér. Zahrnuje

1. Přizpůsobení jazyku lidí, kterým je sdělení určeno.

2. V kontaktu s laiky nepoužívat odbornou terminologii.

3. Změnu skladby vět na jednoduché věty bez složitých souvětí.

4. Neuvádět zbytečná synonyma a neopakovat části vět jinými slovy. (tamtéž.)

Největší slávu zažily antické olympijské hry v pátém století př.n.l., o další dvě staletí později mohou soutěžit i závodníci neřeckého původu, tedy například Egypťané, Maloasijci nebo Syřané. Poté, co Římané vedení Luciem Mummiem v roce 146 př. n. l. ovládli Korint, nastává dlouhodobý úpadek antických olympiád. Římané si ale postupně uvědomili, že jde o velkolepou slavnost, která by mohla oslavit i božského císaře. Proto se za principátu konaly olympijské hry za výrazně větší pompy než dříve, ostatně jejich konání výrazně podpořili i římští císařové samotní, Lucius Domitius, známější pod jménem Nero, se jich dokonce sám aktivně účastnil, ovšem za trochu neregulérních podmínek pro své soupeře, neb jako císař a bůh chtěl samozřejmě vždy vavřínový věnec pro vítěze na své ctěné hlavě…

Koncem čtvrtého století našeho letopočtu přišel konečný úpadek, olympijské hry byly v roce 394 zakázány císařem Theodosiem I. Ačkoliv se ještě několikrát olympiáda konala, měla bohužel vždy jen lokální charakter. V roce 426 byla antická závodiště v Olympii na příkaz shora srovnána se zemí a olympijské hry se tak až do roku 1896 bohužel nekonaly.

Podle analýz společnosti Scio podváděli stovky maturantů při písemné zkoušce z matematiky. Čísla ukazují, že to byl každý šestý maturant.

Co ale trest? Cemat vloni narazil také na další případy, ale nemůže dělat nic, maximálně poslat na podezřelé školy kontroly. Co se týká studentů, tak ty lze potrestat jen v případě, že by byli přichyceni přímo u opisování.

Scio je společnost, která se zabývá českým školstvím a nyní analyzuje loňské kompletní testy, kterých jsou desetitisíce. Nyní ze se zabývá nižší úrovní matematiky a českého jazyka.

„V matematice jsme odhalili asi osmnáct procent opsaných maturitních testů. Ale případů bylo určitě daleko více, protože podvod rozklíčujeme jen tehdy, kdy studenti z jedné třídy zakroužkují podezřele vysoký počet shodných špatných odpovědí. Pokud byl v nějaké třídě jeden dobrý žák a všichni to od něj opsali, to už z dat nevyčteme,“ vysvětlil šéf Scia Ondřej Šteffl. V českém jazyce se objevilo podstatně méně podezřelých testů, jen kolem pěti procent.

Rozsáhlý rozbor výsledků maturit šel tak do hloubky, že odhalil dokonce i konkrétní třídy, kde se podvádělo „jako o závod“. „Někde pravděpodobně opisovala víc než polovina maturantů, naopak jsme našli i školy, kde jsme neodhalili nikoho,“ poukázal analytik Scia Jan Hučín. Upozornil, že k odhalení opisování použili metodu, kterou převzali ze zahraničí.

Ke zjištěním bych byl rezervovaný, říká šéf Cermatu

I díky tomu tak mohli například zjistit, že nejvíce se loni podvádělo na učilištích s maturitou a že na soukromých školách se opisuje víc než na těch státních. Nejlépe dopadla gymnázia. „Na druhou stranu neumíme dopočítat, zda se na gymnáziích neopisuje stejně jako na učilištích, ale protože jsou gymnazisté lepší, tak je méně často nachytáme na tom, že mají shodnou špatnou odpověď,“ dodal Šteffl.

Také Cermat dokáže podvádění zachytit, ale těžko ho může studentům dokázat. Třeba jen proto, že zpětně nelze říci, kdo od koho co opsal a kdo znal správnou odpověď.

Studenti sedí v lavici po jednom

Česká školní inspekce provedla v podezřelých školách přepadové kontroly. Nic víc s problémem totiž dělat nejde. A to ani v případě, kdy by při opravování třeba eseje z cizího jazyka nebo slohu z češtiny kontroloři narazili na dvě naprosto totožné práce. Takto zpětně totiž nelze odhalit, kdo podváděl, podobné je to i u testů.

„Za průběh zkoušky zodpovídá ředitel školy. Každý žák sedí v lavici sám a jeho nejbližší soused se vyskytuje nejméně ob jednu další lavici. Při striktním dodržení pokynů by k excesům typu opisování skutečně docházet nemělo,“ uvedl mluvčí ministerstva školství Marek Zeman.

Evropské výzkumné konsorcium, které částečně podporuje také Evropská komise, spustilo projekt e-Highway2050 s cílem vytvořit dlouhodobou metodiku plánování pro nezbytné rozšíření a přestavbu evropských elektrických přenosových sítí. Výsledkem tohoto projektu bude Modulární rozvojový plán pro panevropskou přenosovou síť na období let 2020 – 2050. Vytvoření integrovaného evropského trhu s elektřinou ukazuje na nutnost zvýšit vzájemné propojení stávajících i budoucích přenosových sítí. Tento výzkumný projekt udává cestu k vytvoření integrované panevropské přenosové sítě, která bude schopna vypořádat se s evropskými specifiky, jako je například velké množství elektrické energie získávané z obnovitelných zdrojů (větrné elektrárny, energie z biomasy a solární energie) a přenos energie na velké vzdálenosti na místa cílové spotřeby. Tento rozsáhlý projekt přenosové sítě na panevropské úrovni zvyšuje zájem o inovativní koncept „elektrických dálnic“.

Mezi členy partnerského programu e-Highway2050 patří správci přenosových sítí, energetické asociace, nestátní organizace, výzkumné instituce, univerzity a firmy z celé Evropy.

Dnes je Desetiletý plán rozvoje přenosové sítě (Ten Years Network Development Plan – TYNDP), který připravila Evropská síť provozovatelů přenosových systémů pro elektrickou energii (European Network of Transmission Systems Operators for Electricity – ENTSO-E), základem pro další rozvoj a přestavbu evropské přenosové soustavy pro elektrickou energii. Tento program ukazuje oblasti, do kterých bude v následujících deseti letech potřeba investovat a popisuje technologické a společensko-ekonomické přístupy potřebné k tomu, aby byly naplněny cíle energetické politiky Evropské unie. Cílem výzkumného projektu e-Highway2050 je vytvořit vhodnou metodiku pro dlouhodobý časový úsek a zajistit trvale udržitelný a ekonomicky příznivý rozvoj.

V tomto kontextu výzkumný projekt e-Highway2050 zkoumá rámcové podmínky a vyvíjí řešení pro plánování rozvoje evropské přenosové sítě v letech 2020 – 2050 a uvažuje s různými scénáři dalšího růstu a rozvoje energetiky v Evropě. Největší firmy z oboru z celé Evropy se formou vzájemných jednání a diskuzí mohou podělit o aktuální informace a výsledky a aktivně tak přispět k celkovému pozitivnímu výsledku tohoto projektu.

Plán rozvoje přenosové sítě bude sloužit především politikům, dozorným a regulačním orgánům a také zástupcům energetického průmyslu jako podpora při dalším rozšiřování a budování panevropské přenosové sítě. Metodologie pro plánování dalšího rozvoje sítě bude dána k dispozici všem členům organizace ENTSO-E. Nabídne cesty a nástroje k dalšímu výzkumu a inovacím při plánování rozšiřování evropské přenosové sítě.

Další informace najdete na webové stránce www.e-highway2050.eu

e-Highway2050 je 40-měsíční projekt, který byl spuštěn 1. září 2012. Projekt se těší podpoře Generálního ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace v rámci 7. rámcového výzkumného programu. Konsorcium vede francouzský správce přenosové sítě, firma RTE a patří do něj následující subjekty: SINTEF, Norsko; AMPRION, Německo; TECHNOFI, Francie; REN, Portugalsko; ELIA Group, Belgie/Německo; RSE, Itálie; dena, Německo; ENTSO-E, Belgie; ČEPS, Česká republika; SWISSGRID, Švýcarsko; TERNA, Itálie; Brunel University, Velká Británie; COMILLAS University, Španělsko; IST, Portugalsko; KU Leuven KUL, Belgie; ENSIEL, Itálie; TU Berlin, Německo; ECN, Nizozemsko; IPE, Polsko; EURELECTRIC, Belgie; EUROPACABLE, Belgie; EWEA, Belgie; T&D EUROPE, Belgie; POYRY, UK; E3G, Belgie; PSE, Polsko; CEP, Velká Británie.