Ať už jste žena nebo muž. Láska dvou lidí je vzácná a pokud jste ji našli, můžete být šťastni, ale co dělat v případě, že láska není opětována?

Důležité je si uvědomit, že je velký rozdíl mezi zamilovaností a láskou. Láska je pevná a vzniká pomalu, přežije životní kotrmelce a toho druhého respektujeme, bereme ho i s jeho chybami. U zamilovanosti toho druhého skutečně neznáte, třeba se k sobě ani nehodíte a vztah by vám nevyšel.

Skutečná vzájemná láska dvou lidí je docela vzácná. A i když se nám podaří ji najít, může se stát, že jednoho dne se přesto naše cesty rozdělí. Začneme tím, co dělat, když se nešťastně zamilujeme do někoho, kdo tento cit neopětuje.

Také pokud vás někdo dlouhodobě odmítá, je možné, že po něm toužíte víc a víc, toužíte po něčem, co nemůžete mít. A snadno se tato touha poplete se zamilovaností.

Snažte se vyhnout tomu, abyste toho druhého prosili, uháněli, přemlouvali. Povětšinou je to zbytečné, k ničemu to nevede. Snažte se přijít na jiné myšlenky, dělejte to, co máte rádi. Zajděte si za kamarády, vypovídejte se, vyplakejte se…

Podobně je to i s vyrovnáváním se s rozchodem. U něj samozřejmě hraje velkou roli, za jakých okolností k němu došlo a jak dlouhý a intenzivní byl vztah, ale příjemné to není nikdy. Rozchod znamená ztrátu blízkého člověka, který byl velkou součástí našeho života. Bylo by fajn, aby rozchod proběhl v klidu po oboustranné dohodě a mohli jste zůstat přátelé. To je ale vzácné.

Většinou se jeden z páru rozhodne, že už dál pokračovat nechce. Pokud je to rozhodnutí vaše, můžou přijít pocity viny a smutek z toho, že jste partnerovi ublížili. To je pochopitelné, na druhou stranu, zůstat s někým i přesto, že to tak necítíte, může ublížit mnohem víc. Pokud se pro rozchod rozhodne partner, ke smutku se připojí zážitek odmítnutí, což je velká rána pro vaše sebehodnocení.

Komplikací je, když k rozchodu došlo například kvůli třetímu člověku, zejména pokud si najde někoho jiného váš partner. Takový rozchod je velmi bolestný a zraňující. Dávejte průchod svým emocím, máte na ně právo a je potřeba si je prožít. Neobracejte je proti sobě, zkuste o nich mluvit s někým blízkým.

A rada na závěr? Čas je vašim přítelem a časem se tato etapa vašeho života stane pouhou vzpomínkou.

Jmenuji se Monika a je mi 47 let. S manželem máme dvě dospělé děti, čtyřiadvacetiletou dceru a dvaadvacetiletého syna. Děti už žijí samostatně a já se těšila, jak konečně budu mít čas jen sama na sebe a hlavně na svého muže. Šeredně jsem se spletla, zničehonic mi jednou večer oznámil, že mě opouští. Má už prý dost toho manželského stereotypu, už nechce být spoutaný zodpovědností, v manželství se mnou prý vidí už jen nudu a on chce ještě žít. Být svobodný, užívat si, vždyť mu je teprve 51 let.

Manžel odešel bez varování

Přiznám se, že jsem zpočátku vůbec nechápala, o čem to mluví. Náš vztah byl postavený na lásce, toleranci a důvěře. O jaké svobodě to mluvil? Vždyť já ho v ničem neomezovala. Pak jsem to pochopila. Co jiného mi mohl říct, potřeboval si alespoň sám před sebou omluvit to, že odchází k ženě jen o pár let starší než jeho dcera.

Jeho rozhodnutí mě bolestně zasáhlo. Přišlo jako blesk z čistého nebe, žádné varování, žádné náznaky, že je něco špatně. Poměr se svou novou láskou udržoval více než rok a já si ničeho nevšimla. Po celou tu dobu se ke mně choval naprosto přirozeně a s láskou.

Snažila jsem se ho přesvědčit, že se mýlí, že je jen zamilovaný, že dělá chybu, když bourá všechno, co jsme společně vybudovali. Tenkrát bych byla ochotná na vše zapomenout. Ale on byl ke všem mým řečem hluchý. Pochopení nenašel ani u dětí. Myslel si, že děti mu budou rozumět, ale obě se postavily za mne. Manžel se tedy odstěhoval ke své nové lásce.

Naučila jsem se žít sama

Skoro čtyři měsíce trvalo, než jsem se vzpamatovala. I přesto, že mě manžel opustil,stále jsem ho milovala a byla bych ochotná ho vzít zpět. Konec mému smutnění udělal až týden strávený s dcerou na dovolené. Když viděla, jak se trápím, koupila pro nás obě zájezd. Nikam se mi nechtělo, ale nakonec jsem byla šťastná, že jsme odjely. Moře, slunce a jiné prostředí dokázalo udělat zázraky. Domů se vrátila úplně jiná žena. Odpočatá, opálená, o pár kilo lehčí a viditelně mladší.

Na svůj nový život jsem se dokonce začala těšit. Byla jsem plná plánů. Manželství bylo minulostí, začala jsem řešit rozvod a plánovat, co bude dál. Mé okolí mě nepoznávalo a vlastně jsem nepoznávala ani já sebe. Těšila jsem se na život, ve kterém budu rozhodovat jen já sama. Nic mě nesvazovalo, děti už jsou samostatné, manžel si užívá svobody jinde.

Naplánovala jsem si nové koníčky, začala jsem chodit na jógu, pořídila jsem si malého psa, abych doma nebyla úplně sama. Obměnila jsem šatník a změnila účes.

Setkání s manželem bylo překvapující

S manželem jsem se poprvé od jeho odchodu viděla asi po pěti měsících. Do té doby jsme si jen občas zavolali. Chtěla jsem s ním vyřešit rozvod i majetkové vyrovnání. I když mě hodně ranil, já už žádnou zášť necítila. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale byla jsem natolik plná euforie ze svého nového života, že jsem se na setkání s ním docela těšila.

V restauraci, kde jsme se měli setkat, mě téměř nepoznal a vlastně ani já jeho. Zatímco já jen kvetla, on zestárl a zešedivěl. Připadal mi takový strhaný, unavený a viditelně nešťastný. Bylo mi ho najednou líto.

Chtěla jsem s ním už jen vyřešit rozvod, abychom měli čistý stůl. Navrhovala jsem mu, že prodáme náš byt a peníze si rozdělíme. Jenže on o tom nechtěl ani slyšet. Prý mi natolik ublížil, že mi byt nechá a sám si vezme jen auto a chatu. Dali jsme si kontakty na právníky, kteří budou většinu nezbytných věcí kolem rozvodu řešit za nás, a rozloučili jsme se.

Myslela jsem, že tím je moje manželství za mnou. Ovšem to jsem se zmýlila. Od našeho setkání mi manžel neustále volá, ptá se, jak se mám, a navrhuje, že bychom si občas mohli zajít na kafe či na večeři. Zatím ho stále odmítám.

Nechápala jsem, proč to dělá, až mi to vysvětlila dcera, která se s manželem smířila. Poznala totiž jeho novou přítelkyni a prý ona je pro něj už sám o sobě dost velký trest. Je velmi náročná, tahá z něho peníze a hlavně – chce mít dítě. Tak to je ta svoboda, za kterou manžel ode mě odešel. Už chápu to, jak vypadá, i to, proč se mi stále ozývá. Chce zpátky, ale je zatím moc hrdý na to, aby se k tomu rovnou přiznal. Dcera mi mé dohady potvrdila.

Jenže já nevím, i když jsem mu prakticky odpustila a dnes ho už jen lituji, stále je ve mně ten pocit zrady. A hlavně, co mé plány? Přeci chci začít nový život…

Názor odborníka

Na jednu stranu je příjemné vědět, že je řešení víceméně na vás, na druhou stranu zodpovědnost za něj a za svou budoucnost tíží.

Po rozchodu s (ex)manželem žijete sama a nový životní styl vám přinejmenším dočasně vyhovuje. Zvažujete však, jak nadále nastavit vztah s tímto mužem, který vás po mnoha letech spokojeného soužití opustil kvůli mladší ženě, s níž udržoval tajný poměr, avšak nyní má možná zájem se k vám vrátit.

Zkuste si vzít  list papíru si rozdělíme do čtyř polí. Všechno, co vás k následujícím námětům napadne, zapište a zatím nehodnoťte. Vlevo nahoru si definujte všemožné klady vaší konkrétní situace, co je dobrého na tom, žít nadále bez manžela. Do pole, které je pod ním, vepište, s čím jste v současném stavu nespokojená. Pravý horní roh slouží k identifikaci kladů změny a pole pod ním slouží k prozkoumání překážek, tedy negativ, které by daná změna přinesla.

Vytvoříte si tak strukturu v nepřehledné situaci a uvědomění si skrytých pohnutek. Třeba pak není ani nejdůležitější, ve kterém poli jsme nashromáždili nejvíce položek, i jediná může převážit nad všemi ostatními. I případný rozhovor s odborníkem může rozhodování usnadnit.

Dále může být zajímavý Časopis pro ženy.