„Kdo nežárlí, nemiluje!“. Opravdu je jen pár výroků, za které by se mělo bez výstrahy střílet; ten úvodní však mezi ně zcela jistě patří. Abychom si ale rozuměli, ona není žárlivost jako žárlivost.

Zřejmě jen sotva by kteroukoli z vás uspokojovalo soužití s partnerem zcela netečným. Jak by vám asi bylo, pokud by vás přistihl ve vášnivém objetí s nějakým cizím mužem, a jen tak na půl úst pronesl: „Ty, hele, až si to tady vyřídíš, tak se stav doma, já zatím něco přemáchnu, mohla bys mi pak pomoct s věšením“.

Pokud by to z jeho strany byla jen póza, budiž! Ono opravdu není snadné se v podobné situaci zachovat nějak moc inteligentně. Pokud byste však měly oprávněný pocit, že mu jde hlavně o to věšení, pak už půjde asi o tak masivní absenci žárlivosti, že ji jen těžko odlišíte od nezájmu. Čímž chci naznačit, že i běžný partner si může někdy zažárlit. Když má nezpochybnitelný důvod.

Chorobný žárlivec – co s ním?

Chorobný žárlivec však žádný důvod nepotřebuje. On je apriori o vaší proradnosti přesvědčený. Sice pátrá (lustruje mobilní telefon, provádí pravidelnou inventuru obsahu vaší kabelky, v nedůstojném převlečení vás sleduje…). Když vám však na nic nepřijde, nikdy to pro něj není důkazem, že pátral zbytečně, ale dokladem toho, že pátral málo.

Je zcela nesmyslné se jej snažit uchlácholit, případně přistupovat na jeho hru s názvem „Neprovokuj a já nebudu žárlit!“. Budete se cítit jak štvaná zvěř a stejně nic nezachráníte. Je s to žárlit i ve chvíli, kdy vás má 24 hodin denně doma po zámkem a hlídá vás po zuby ozbrojen („Nic mi neříkej, stejně vím, na co myslíš, kouká ti to z očí!“).

Mýty o žárlivosti

Se žárlivostí se pojí i některé další mýty, nejen ten z úvodu našeho dnešního povídání. Často se můžeme setkat i s názorem, že ve vztahu žárlí ten, kdo je citově závislejší. Paradoxně však i opak může být pravdou. Existuje totiž něco, čemu by se dalo říkat žárlivost majetnická. Pak jsme s to žárlit i na někoho, kdo je nám v zásadě docela lhostejný. Až na to, že jej chceme ovládat a vlastnit.

Žárlivost patří mezi nejzávažnější choroby jakéhokoli vztahu. Je sice léčitelná; ovšem jen za předpokladu, že se „nemocný“ skutečně léčit chce. Což je jev, který nastává zhruba stejně často, jako třeba souběžné zatmění měsíce i slunce.