Hrad KARLŠTEJN

Karel IV. na hradě pobýval již od roku 1355, kdy zde dohlížel na dostavbu a výzdobu interiérů. Stavební práce byly dokončeny v roce 1365 a ve stejném roce byla ve Velké věži vysvěcena Kaple sv. Kříže.
Za dob husitských válek byly na Karlštejn z bezpečnostních důvodů dovezeny české korunovační klenoty, které zde s několika přestávkami zůstaly bezmála 200 let. Po roce 1480 byl hrad upraven pozdně goticky, ke konci 16. století prošel renesanční přestavbou a po poslední úpravě z konce 19. století dostal dnešní podobu.

Ojedinělou zajímavostí hradu Karlštejn je původní nástěnná výzdoba Kaple sv. Kříže ze 14. století, kterou tvoří 129 deskových obrazů mistra Theodorika, portrétní galerie českých panovníků a nesmíme zapomenout ani na repliku Svatováclavské koruny.

Hrad KARLŠTEJN

Hrad Karlštejn se nachází v Chráněné krajinné oblasti Český kras a od Prahy je vzdálen přibližně 40 km. Leží v nádherné přírodě na kopci (jak už u hradů bývá zvykem), ve stejnojmenné obci na břehu řeky Berounky.

Pokud se sem vydáte autem, je pro vás připraveno poměrně velké parkoviště, kde za poplatek 50kč, můžete zanechat své vozidlo. Máte-li zaparkováno, od prohlídky hradu vás dělí už jen zhruba 2 km dlouhý a poměrně strmý kopec. Nemusíte se ovšem obávat, že cestou absolvujete pouze nudný výstup do vrchu. Cestu vám zpříjemní spousta stánků se suvenýry, zmrzlinou, občerstvením či posezení v některé z restaurací. V případě, že ani prohlídka stánků vás neuspokojí, u parkoviště si
můžete pronajmout povoz tažený dvěma chladnokrevnými koňmi a nechat se vyvézt téměř až k hradu. Pokud budete mít chuť, před prohlídkou hradu můžete navštívit ještě muzeum voskových figurín, které je otevřeno denně a je zde možno shlédnout 50 figurín důležitých postav z doby Karla IV. Další „velmi“ zajímavou atrakcí, kterou je možno vidět cestou do hradu, je muž oblečený v dobovém kostýmu, kterému na ruce sedí dravý pták. Za fotografii vaší osoby s tímto opeřencem si účtuje tuším 30kč a běda, když ho vyfotí někdo, kdo nezaplatil, to si potom fotodokumentarista – neplatič vyslechne pěkných pár nadávek.

Když se po zdolání nepříjemného kopce konečně dostanete na hlavní nádvoří, pravděpodobně si budete chtít objednat prohlídku. Poté, co  tak učiníte a než se do hradu dostanete, budete mít jistě dost času projít se po hradbách a užít si skvostný pohled na dominanty hradu a výhled do okolí. Na Karlštejn totiž proudí davy turistů a předpoklad, že přijdete ke kase, zaplatíte vstupenku a rovnou vyrazíte na prohlídku, je téměř nulový.

Hrad KARLŠTEJN – prohlídkové okruhy

1. Prohlídková trasa Hradu Karlštejn

Tento okruh nabízí prohlídku historických interiérů dvou pater Císařského paláce a spodních podlaží Mariánské věže s cenným vybavením ze 14. – 19. století.
(Dvořenínská síň, Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Královský sál předků, Hodovní a Audienční síň, Karlova ložnice s kaplí sv. Václava, renesanční interiéry děkanství, Hradní pokladnice, Klenotnice, bývalé hradní vězení v přízemí Mariánské věže, hradební a vyhlídkové ochozy horního hradu. Volně přístupná Studniční věž s 80 m hlubokou hradní studnou.

1. prohlídková trasa pouze s průvodcem, délka prohlídky 50 – 60 minut, max. 55 osob, nutnost rezervace času prohlídky hradu pro skupiny s více jak 10 osobami.

2. Prohlídková trasa Hradu Karlštejn

Zde budete procházet východním křídlem Císařského paláce, Mariánskou a Velkou věží s shlédnete historicky nejcennější prostory hradu Karlštejna.
(Malá hradní obrazárna se sbírkou grafiky, kostel Nanebevzetí Panny Marie, kapli sv. Kateřiny, bývalou sakristii, visutý věžní most, Hradní lapidárium, Velkou obrazárnu, Hradní knihovnu s expozicí poslední přestavby hradu, věžní schodiště s nástěnnými malbami ze 14. století, kapli sv. Kříže, obranné a vyhlídkové ochozy horního hradu.

V sezónně 2014 bude 2. prohlídkový okruh otevřen pro veřejnost od 1.5. do 3. 11. 2014.

2. prohlídková trasa pouze s průvodcem, délka prohlídky 100 – 110 minut, max. 15 osob, nutnost rezervace času prohlídky pro každého návštěvníka.

Z konstrukčního hlediska můžeme klasické sauny rozdělit v zásadě na dvě skupiny: interiérové a venkovní. V prvém případě jde o panelové provedení, a to buď v podobě samostatně stojící kabiny, nebo buňky vestavěné do daného obezděného prostoru, druhou skupinu představují saunové domky, obvykle srubové ze smrkového masivu, postavené na základové desce a kryté střechou. Každá sauna bez výjimky musí mít kvalitní tepelnou izolaci (minerální vlna) s parotěsnou zábranou.

K vestavbě sauny je předpokladem podlaha z keramické dlažby, v místě osazení se nesmí nacházet kanalizační vpusť (tzv. gula) ani žádné rozvody včetně podlahového topení. Místnost musí být větratelná, mezi stěnou a panelovou konstrukcí sauny je třeba počítat s nutnou mezerou (alespoň 5 cm). Nezbytností je přívod elektřiny pro saunová kamna samostatně jištěným kabelem.

Pro všechny typy saun společně platí, že kvalitu saunovacího procesu výrazně ovlivňuje druh dřeva použitého k výrobě zejména základního vybavení kabiny a jejího vnitřního obkladu. Mnohaleté zkušenosti potvrdily, že k tomuto účelu se hodí jen omezený výběr dřevin. Na venkovní a vnitřní obklad se běžně používají palubky ze skandinávského smrku (někdy označovaného také jako karelský smrk), který má oproti svému středoevropskému příbuznému hustší stavbu, je odolnější a při zahřátí neroní pryskyřici. Luxusní je vnější obklad z červeného cedru. Pro svou nižší tepelnou vodivost je pro oba účely vhodný i tuzemský topol, z něhož se u levnějších typů saunových kabin zhotovuje i vnitřní zařízení. V luxusnějším provedení se pro vnitřní obklad volí většinou dřevo kanadské borovice, která nemá suky, tzv. hemlock. Z domácích dřevin se uplatní ještě lípa či olše, v menší míře už pouze jasan nebo osika.

Topol v roli materiálu pro vnitřní vybavení sauny, tedy především pryčny, zádové opěrky, podlahové rošty, kryty kamen a vůbec vše, co přichází bezprostředně do kontaktu s lidskou pokožkou, má vlastně jen jedinou, sice dražší, zato však vysoce kvalitní alternativu – africkou vrbu abachi. Její dřevo je měkké, porézní, na dotyk nepálí a snadno se udržuje. A když už jsme se dotkli údržby, asi není třeba zdůrazňovat, že je nepřípustná jakákoli chemická povrchová úprava dřeva, rozhodně tedy žádné impregnační nátěry, laky apod.!

Důležitým konstrukčním prvkem sauny jsou dveře. Nejenže mají zásadní vliv na optimální vnitřní teplotu a vlhkost, ale značnou pozornost vyžadují i z hlediska bezpečnosti. Standardně jsou k panelovým saunám osazovány dveře s dlouhým termosklem, ale v nabídce jsou i jiné verze včetně dveří kompletně prosklených. Je samozřejmé, že vždy budou mít dřevěnou kliku a vždy se budou otevírat ven.

Srdcem každé sauny jsou kamna. Pro saunový domek někde v zahradě u bazénu mohou být z technických důvodů leckdy vhodnější kamna na dřevo (pochopitelně s podmínkou odvodu kouře), pro saunu v interiérovém provedení jsou určena nerezová elektrická kamna, buď přímotopná, nebo akumulační. Na výběr jsou nejrůznější typy, lišící se jak výkonem (v závislosti na velikosti sauny), tak stupněm komfortu. Budeme-li se držet obecné zásady, že k vyhřátí 1 m3 sauny je třeba výkon 0,85 kW, potom pro malou domácí saunu do 3,5 m3 vnitřního prostoru určitě postačí kamna s výkonem 3 kW. Výhodou je možnost připojit je na 230 V, zatímco kamna s větší kapacitou už zpravidla vyžadují přípojku 380 V. K příslušenství topidla, které lze bez obav polévat vodou, patří i kontejner s akumulačními (lávovými) kameny.

K saunovým elektrickým kamnům přísluší u většiny typů také regulátor, ať již zabudovaný v plášti topidla, nebo venkovní. Může nabízet celou řadu funkcí – v nejjednodušších verzích je to jen pouhé udržování zvolených teplotních hodnot, nastavení doby provozu kamen a spínání osvětlení, ve špičkovém digitálním provedení třeba i světelná a zvuková signalizace délky pobytu v sauně, až týdenní časová předvolba, možnost zapnutí kamen po telefonu aj. Taková inteligentní řídicí jednotka pak v součinnosti se zvlhčovačem vzduchu (parním vyvíječem neboli generátorem), který bývá v kvalitních kamnech vestavěn, umí nastavit a udržovat i požadovanou vlhkost.

Na závěr jen poznámku: saunování bývá dost často chápáno také jako společenský rituál a vnímáme jej zcela jinak v domácím prostředí a ve veřejné sauně. Zvažme proto předem, zda pro nás nemá význam spíše tato společenská stránka než zdravotní pozitiva.

Jaro letos fandí barvám, vzdušným materiálům a květinám

Tuniky lichotí ženám nade vše

Ať už máte plnější tvary nebo jste obdařena štíhlou postavou, nemůžete nikdy sáhnout vedle, vsadíte-li na tuniku. Málokterý outfit je tak pohodlný, originální a shovívavý ke všem typům postav jako právě tunika. Volnější střih spolehlivě zamaskuje větší bříško a praktická délka odvede pozornost od plnějších boků. Navíc v ní budete působit dokonale žensky a elegantně.

Další výhodou tuniky je její široké využití pro jakoukoli příležitost. Při běhání po městě nebo v práci se v ní budete cítit příjemně a pohodlně. V kombinaci se sakem se z ní rázem stane vhodná varianta pro večer strávený v restauraci. Fandíte-li krajce stejně tak jako letošní jaro, pak vás potěší modely s krajkovými detaily. Černobílá klasika s efektem svislých pruhů vás opticky zeštíhlí.

Milovnice květin si rovněž přijdou na své, neboť těch bude letos v módě opravdu plno. Volbou číslo jedna by pro Vás mohla být zelená tunika na rozepínání s něžným květinovým vzorem. A s čím tuniky kombinovat? Skvěle se hodí k černým legínám, které navíc, jako bonus, zeštíhlí Vaše nohy. Samozřejmě nic nezkazíte ani v případě, obléknete-li k tunice oblíbené rifle. Celý outfit pak přivedete k dokonalosti v kombinaci se šátkem nebo originálním šperkem.

Kalhoty a sukně pro vaše maximální pohodlí

Jak jsme již výše naznačovali, letos se bude klást důraz na příjemné a vzdušné materiály, především z bavlny a viskózy. K vidění (a hlavně k nošení) pak bude široké spektrum geometrických tvarů a barev. Příznivkyním kalhot by se mohly zamlouvat béžové kalhoty z bavlněného krepu, v nichž se odráží sympatický ležérní styl. Jejich střih je navíc příznivý i k silnějším stehnům či lýtkům.

Ty z vás, které holdují extravagantnějším vzorům, pak určitě zaujmou kalhoty širšího střihu s originálním červeným potiskem. Nejsou-li kalhoty vaším denním šálkem kávy, vsaďte na bavlněnou bíločernou sukni příjemné délky ke kotníkům. Skvělou volbou bude rovněž béžová sukně s nastavitelným řasením. Můžete jí kombinovat s army stylem, ve kterém budete toto jaro skutečně „in“.

Milé dámy, vydejte se tedy směle vstříc nákupům jarních trendů. A nezapomínejte – móda není otázkou konfekční velikosti, ale kreativity a umění toho cítit se skvěle. Nevěříte? Značka Cellbes vám nabízí široké spektrum nejrůznějších módních kousků až do velikosti 64, přesvědčte se na www.cellbes.cz a udělejte si radost.

K návštěvě vábí nejen vinohrady

K návštěvě vábí nejen vinohrady, památkové rezervace vinných sklepů či sklepní uličky, ale také vinařské expozice, výstavy, veletrhy či vinobraní. Kraj je navíc protkán cyklistickými vinařskými stezkami, které nabízejí neobvyklé spojení – kolo a víno. Ale nemusíte se bát – víno je sice alkohol, avšak jeho koštování je obřad, během něhož se mluví, jí i zpívá.

Vinařské tradice jižní Moravy

Vinařské tradice jižní Moravy nabízejí spoustu skvělých chutí, vůní a zážitků, které můžete objevovat po celý rok. Na přelomu zimy a jara, kdy už je víno „zralé“, se vydejte na některý z vinných koštů, ochutnejte nejlepší vína určité vinařské oblasti a zhodnoťte spolu s vinaři, jak se vydařila loňská úroda. Od časného jara do pozdního podzimu můžete obdivovat pestrou nádheru tradičních vesnických hodů, tedy lidové slavnosti, konané při svátku patrona obce či místního kostela. V hodový den, zpravidla v sobotu, bývá dědina jako ze škatulky, z jednoho konce na druhý prochází průvod krojované chasy, na návsi stojí nazdobená máj a bujaré oslavy se protáhnou do pozdní noci, mnohdy i do druhého (…a dalšího…) dne. Mezi nejsvátečnější chvíle vinohradnických obcí patří vinobraní, čas, kdy celoroční úsilí vinařů vrcholí sklizní úrody. Mezi ta nejslavnější a nejnavštěvovanější patří vinobraní Znojemské a Pálavské. Za hlaholu kostelních zvonů a slavnostních fanfár projíždí městy Znojmem a Mikulovem historické průvody, centra zaplní středověká řemeslná tržiště a vojenská ležení, ze všech koutů zaznívá hudba a na náměstích se tančí a jásá. Velkolepou středověkou nádheru korunují rytířské turnaje, skupiny historického šermu, divadla, soutěže pro děti a slavnostní večerní ohňostroje. Především se však otevřou brány městských sklepů a ochutnává se místní víno – zralé i kvasící v podobě burčáku.

Vinařské tradice jižní Moravy

Pokud o vinobraní přijdete, určitě si vyberete podle svého gusta z desítek a možná stovek výstav vín, které se konají po celý zbytek roku. Možná budete mít štěstí a zúčastníte se žehnání vína, zimního vinařského svátku, připomínaného na sv. Martina. Vinaři se v ten den schází v kostele, kde je požehnáno vzorkům doneseného vína; podle tradice by pak měl vinař alespoň pár kapek požehnaného vína vlít do každého vinného sudu ve svém sklepě. Martinskou slavnost samozřejmě provází košt vín, oslavy a veliké hodování, jemuž vévodí dozlatova vypečená martinská husa.

Nejčastěji se stavějí bazény z betonu, plastu, kovu, lamina a kombinované. Zjednodušeně řečeno, bazén musí bát konstruován z takové hmoty, která nebude měnit svůj tvar, bude voděodolná a nebude klouzat.

Bazény z plastu

Bazény z plastu jsou nejlevnější, vyrábějí se z polypropylenu nebo polywooplenu a podle velikosti se provádějí buď jako samonosné, nebo vyztužené žebry či sedacím lemem. Velikost bazénu je důležitým faktorem pro dovoz, bazén může být dovezen jako jeden kus, nebo na místě svařen z předem vyrobených dílů. Plastový bazén se ukládá na vyztuženou základovou betonovou desku, jeho montáž je rychlá a snadná. U plastových bazénu je omezena barva, může být buď tmavě, nebo světle modrý.

Laminátové bazény

Laminátové bazény mají poměrně nízké náklady, jsou rychle smontované a z hygienického hlediska nezávadné. Laminátové bazény se vyrábí v továrně postupným vrstvením skelné tkaniny prosycované polyesterovou pryskyřicí bez přerušení, tudíž výsledným produktem je monolit (korpus bazénu není v žádném místě přerušen ani napojován). Poslední vrstvou je pryskyřice opatřena parafinovým nátěrem proti zemní vlhkosti, čímž se zajišťuje zvýšená odolnost bazénu proti zemní vlhkosti a jsou zachovány tepelně izolační vlastnosti.

Důležitým faktorem zda zvolit laminátový bazén či nikoliv je stavební příprava. Vzhledem k tomu, že se používá na základ armovaná deska. Většina dodavatelů stavební připravenost předpokládá a poté může dojít s problémy při reklamacích. Pokud byste chtěli tedy využít laminátový bazén, je nejlepší volbou vybrat stavbu bazénu na klíč i s výkopovými pracemi. Dalším úskalím může být jeho velikost, při tomto materiálu by neměla délka bazénu přesáhnout 750 cm.

Betonové bazény

Beton je střední cestou, betonový bazén je zárukou kvality za rozumnou cenu. Železobetonové bazény vynikají nad ostatními hlavně svou životností a odolností vůči mechanické námaze. Musíte počítat s delším časovým obdobím výstavby a podle složitosti se odvíjí i cena. Konstrukci bazénu tvoří železobetonová nebo betonová vana, vnitřní povrch je upraven pomocí keramického obkladu nebo mozaiky na speciální hydroizolační stěrce. Často se také používá místo obkladu fólie.

Další technologií je např. využití metody ztraceného bednění. Panely ztraceného bednění jsou vyrobeny z polypropylenu a umožňují vytvořit prakticky jakýkoliv tvar bazénu. Po smontování stěn následuje vystrojení bednění armaturou a vyplnění betonem. Dno bazénu tvoří železobetonová deska.

Pro nejnáročnější je zde možnost nerezového bazénu

Nerez je zajímavým materiálem, který se využívá převážně pro design. Dno bazénu tvoří nerezové hladké nebo protiskluzové plechové tabule. Nerez může působit poněkud chladně a špatně se od něj odráží světlo.

Plzeňský kraj láká turisty na Šumavu, kde je bezesporu nejen nádherná příroda, ale i další vyžití pro turisty. Pomocníkem při plánování výletů vám bude nová mapa Šumavy. Součástí jsou totiž i tipy na výletní místa, které vám zaručeně usnadní vaše cesty. K získání základních informací o Šumavě můžete využít i novou publikaci, která je doplněna krásnými fotkami šumavských krás.

Máte-li rádi pivo, plánujte cestu za zlatavým mokem pomocí další brožury. Průvodce doporučuje všechny důležité pivní stezky v Plzeňském kraji. Dozvíte se vše potřebné i o menších pivovarech v regionu, ale také zajímavosti o specialitách místní kuchyně.

Dalším vhodným regionem na západě Čech pro váš výlet či dovolenou je kraj tradic u bavorských hranic – Chodsko. Tady jakoby se zastavil čas. Kroje, speciální nářečí, malebná chodská architektura, krásná příroda, to vše dělá tento kraj víc než zajímavým. Poznat tradice můžete například při návštěvě některého z muzeí nebo při nějaké tradiční chodské akci.

Všechny publikace, turistické mapy i průvodce seženete v infocentrech v Plzeňském kraji. Potřebné informace o regionu, seznam center pro turisty najdete na turistickém portále Plzeňského kraje www.turisturaj.cz.

Nové propagační materiály o Šumavě a také image publikace o Chodsku byly oceněny i v rámci největšího českého veletrhu cestovního ruchu. V únoru letošního ruchu získal Plzeňský kraj za publikace na veletrhu Holiday World druhé místo v soutěži o nejpůsobivější propagační materiály.

Projekt Do Plzeňského kraje za přírodou, tradicemi a gastronomií je spolufinancován Evropskou unií.

Podle analýz společnosti Scio podváděli stovky maturantů při písemné zkoušce z matematiky. Čísla ukazují, že to byl každý šestý maturant.

Co ale trest? Cemat vloni narazil také na další případy, ale nemůže dělat nic, maximálně poslat na podezřelé školy kontroly. Co se týká studentů, tak ty lze potrestat jen v případě, že by byli přichyceni přímo u opisování.

Scio je společnost, která se zabývá českým školstvím a nyní analyzuje loňské kompletní testy, kterých jsou desetitisíce. Nyní ze se zabývá nižší úrovní matematiky a českého jazyka.

„V matematice jsme odhalili asi osmnáct procent opsaných maturitních testů. Ale případů bylo určitě daleko více, protože podvod rozklíčujeme jen tehdy, kdy studenti z jedné třídy zakroužkují podezřele vysoký počet shodných špatných odpovědí. Pokud byl v nějaké třídě jeden dobrý žák a všichni to od něj opsali, to už z dat nevyčteme,“ vysvětlil šéf Scia Ondřej Šteffl. V českém jazyce se objevilo podstatně méně podezřelých testů, jen kolem pěti procent.

Rozsáhlý rozbor výsledků maturit šel tak do hloubky, že odhalil dokonce i konkrétní třídy, kde se podvádělo „jako o závod“. „Někde pravděpodobně opisovala víc než polovina maturantů, naopak jsme našli i školy, kde jsme neodhalili nikoho,“ poukázal analytik Scia Jan Hučín. Upozornil, že k odhalení opisování použili metodu, kterou převzali ze zahraničí.

Ke zjištěním bych byl rezervovaný, říká šéf Cermatu

I díky tomu tak mohli například zjistit, že nejvíce se loni podvádělo na učilištích s maturitou a že na soukromých školách se opisuje víc než na těch státních. Nejlépe dopadla gymnázia. „Na druhou stranu neumíme dopočítat, zda se na gymnáziích neopisuje stejně jako na učilištích, ale protože jsou gymnazisté lepší, tak je méně často nachytáme na tom, že mají shodnou špatnou odpověď,“ dodal Šteffl.

Také Cermat dokáže podvádění zachytit, ale těžko ho může studentům dokázat. Třeba jen proto, že zpětně nelze říci, kdo od koho co opsal a kdo znal správnou odpověď.

Studenti sedí v lavici po jednom

Česká školní inspekce provedla v podezřelých školách přepadové kontroly. Nic víc s problémem totiž dělat nejde. A to ani v případě, kdy by při opravování třeba eseje z cizího jazyka nebo slohu z češtiny kontroloři narazili na dvě naprosto totožné práce. Takto zpětně totiž nelze odhalit, kdo podváděl, podobné je to i u testů.

„Za průběh zkoušky zodpovídá ředitel školy. Každý žák sedí v lavici sám a jeho nejbližší soused se vyskytuje nejméně ob jednu další lavici. Při striktním dodržení pokynů by k excesům typu opisování skutečně docházet nemělo,“ uvedl mluvčí ministerstva školství Marek Zeman.

Evropské výzkumné konsorcium, které částečně podporuje také Evropská komise, spustilo projekt e-Highway2050 s cílem vytvořit dlouhodobou metodiku plánování pro nezbytné rozšíření a přestavbu evropských elektrických přenosových sítí. Výsledkem tohoto projektu bude Modulární rozvojový plán pro panevropskou přenosovou síť na období let 2020 – 2050. Vytvoření integrovaného evropského trhu s elektřinou ukazuje na nutnost zvýšit vzájemné propojení stávajících i budoucích přenosových sítí. Tento výzkumný projekt udává cestu k vytvoření integrované panevropské přenosové sítě, která bude schopna vypořádat se s evropskými specifiky, jako je například velké množství elektrické energie získávané z obnovitelných zdrojů (větrné elektrárny, energie z biomasy a solární energie) a přenos energie na velké vzdálenosti na místa cílové spotřeby. Tento rozsáhlý projekt přenosové sítě na panevropské úrovni zvyšuje zájem o inovativní koncept „elektrických dálnic“.

Mezi členy partnerského programu e-Highway2050 patří správci přenosových sítí, energetické asociace, nestátní organizace, výzkumné instituce, univerzity a firmy z celé Evropy.

Dnes je Desetiletý plán rozvoje přenosové sítě (Ten Years Network Development Plan – TYNDP), který připravila Evropská síť provozovatelů přenosových systémů pro elektrickou energii (European Network of Transmission Systems Operators for Electricity – ENTSO-E), základem pro další rozvoj a přestavbu evropské přenosové soustavy pro elektrickou energii. Tento program ukazuje oblasti, do kterých bude v následujících deseti letech potřeba investovat a popisuje technologické a společensko-ekonomické přístupy potřebné k tomu, aby byly naplněny cíle energetické politiky Evropské unie. Cílem výzkumného projektu e-Highway2050 je vytvořit vhodnou metodiku pro dlouhodobý časový úsek a zajistit trvale udržitelný a ekonomicky příznivý rozvoj.

V tomto kontextu výzkumný projekt e-Highway2050 zkoumá rámcové podmínky a vyvíjí řešení pro plánování rozvoje evropské přenosové sítě v letech 2020 – 2050 a uvažuje s různými scénáři dalšího růstu a rozvoje energetiky v Evropě. Největší firmy z oboru z celé Evropy se formou vzájemných jednání a diskuzí mohou podělit o aktuální informace a výsledky a aktivně tak přispět k celkovému pozitivnímu výsledku tohoto projektu.

Plán rozvoje přenosové sítě bude sloužit především politikům, dozorným a regulačním orgánům a také zástupcům energetického průmyslu jako podpora při dalším rozšiřování a budování panevropské přenosové sítě. Metodologie pro plánování dalšího rozvoje sítě bude dána k dispozici všem členům organizace ENTSO-E. Nabídne cesty a nástroje k dalšímu výzkumu a inovacím při plánování rozšiřování evropské přenosové sítě.

Další informace najdete na webové stránce www.e-highway2050.eu

e-Highway2050 je 40-měsíční projekt, který byl spuštěn 1. září 2012. Projekt se těší podpoře Generálního ředitelství Evropské komise pro výzkum a inovace v rámci 7. rámcového výzkumného programu. Konsorcium vede francouzský správce přenosové sítě, firma RTE a patří do něj následující subjekty: SINTEF, Norsko; AMPRION, Německo; TECHNOFI, Francie; REN, Portugalsko; ELIA Group, Belgie/Německo; RSE, Itálie; dena, Německo; ENTSO-E, Belgie; ČEPS, Česká republika; SWISSGRID, Švýcarsko; TERNA, Itálie; Brunel University, Velká Británie; COMILLAS University, Španělsko; IST, Portugalsko; KU Leuven KUL, Belgie; ENSIEL, Itálie; TU Berlin, Německo; ECN, Nizozemsko; IPE, Polsko; EURELECTRIC, Belgie; EUROPACABLE, Belgie; EWEA, Belgie; T&D EUROPE, Belgie; POYRY, UK; E3G, Belgie; PSE, Polsko; CEP, Velká Británie.

Tuto báječnou rostlinku mají mnozí lidé na zahrádkách především pro její krásu a mnohdy vůbec netuší, že je to vlastně rostlinné antibiotikum.
Jedná se o plazivou jednoletou rostlinku se zářivě žlutooranžovými nebo červenými květy. Můžeme ji vidět kvést od začátku léta až po první mrazíky, s nimiž většinou bohužel uhyne. Naštěstí po sobě zanechává plody, z jejichž semen mohou vzejít rostlinky i pro další roky.

Lichořeřišnice je skutečně velmi silné přírodní antibiotikum

Lichořeřišnice je skutečně velmi silné přírodní antibiotikum, které působí proti všem ze 46 kmenů bakterií Staphylococcus pyogenes aureus. Ty jsou nejčastějšími původci zánětlivých onemocnění močových cest a ledvin. V mnoha případech byli lékaři i léčitelé úspěšní díky této rostlince v boji s jen těžko vyléčitelným zlatým stafylokokem. Ten mnohdy odolává i silným antibiotikům a ohrožuje zdraví pacientů dlouhá léta.

Úžasné je, že tato květinka není úspěšná pouze v boji se stafylokoky, ale velmi dobře působí i proti streptokokům a dokonce i proti salmonele. Mnohdy díky ní nemusíme užívat syntetická antibiotika a naše léčení probíhá rychleji.

Lichořeřišnici je vhodné užívat nejen při zánětech močových cest a ledvin, ale i při zánětech dýchacích cest. Začneme-li včas, lze infekční nákazu omezit buď už v jejím začátku, a nebo zcela zlikvidovat. Lichořeřišnice je vhodná jako prevence a úspěšně s ní lze doléčit vleklé záněty, u kterých hrozí recidiva.
Při problémech s padáním vlasů, proti lupům i na ošetření pokožky hlavy i poranění kůže
Lichořeřišnice byla často používána při nadměrném vypadávání vlasů a i proti lupům. Stala se součástí přírodních preparátů v boji proti těmto neduhům. Obklad z rozdrcených listů a čerstvá šťáva mají vynikající dezinfekční účinky. Lze je aplikovat při poranění kůže.  Spolehlivě ničí mikroorganismy a my tak předejdeme případnému zánětu.

Salát z léčivé Lichořeřišnice

Tuto rostlinku můžeme všestranně využít, dokonce si z ní můžeme udělat chutný salát. V  čerstvém stavu jsou jedlé listy, květy i plody (semena). Listy a květy, které využijeme především do salátu, jsou výborné, Jejich chuť je zvláštní kořeněná, připomíná křen či řeřichu.

Příprava: Z čerstvě natrhaných listů, které jsme omyli vodou, nakrájíme tenčí plátky. Chceme-li využít i květy, můžeme je do salátu přidávat celé. Jejich chuť je méně výrazná. Tato rostlinka dodá salátu jedinečnou chuť. Fantazii se meze nekladou, přidejte si ji klidně i do  sýrové nebo vajíčkové pomazánky.
Semena můžete čerstvá pojídat přímo z rostliny. V případě, že příliš pálí, můžete i je přidat do salátů nebo je pokrájet třeba do pomazánek. Lze je dát i na chléb s máslem. Pokud nejsou semena ještě zralá, můžete je naložit do octa a používat místo kapari.

Čaje, tinktury a tablety

Sušené listy lichořeřišnice můžeme uchovat na pozdější užití, připravíme si z nich nálev  a při obtížích ho užíváme jako čaj.
V každé lékárně seženeme tuto bylinku v podobě tinktury nebo tablet s výtažkem lichořeřišnice. Prostředky jsou cenově dostupné a fungují. I pro naše zvířecí miláčky  existují přípravky s výtažkem této bylinky.

Zmiňovaný recept na čaj / nálev z lichořeřišnice:
2 lžičky řezaných čerstvých listů nebo 1 vrchovatou lžičku sušených řezaných listů zalijeme šálkem horké vody, louhujeme cca 10 minut. Přecedíme.
Při potížích užíváme 3x denně, jako prevenci stačí 1x denně.

Jestliže tuto rostlinku ještě na zahradě nemáte, neváhejte a dejte jí na Vaší zahradě prostor. Pokud ji máte, ochutnejte třeba na chlebu s máslem. Je to báječná a zároveň léčivá pochoutka.